tentokrát to neni o hudbě
The Radiostars a digitální váha
Vánoční pohoda se letos změnila v jeden velký úprk. Stíhám akorát tak nestíhat...
Nejsem dobrá na psaní cestopisů, protože si nepamatuju jména navštívených lokalit, ani takové ty směšné podrobnosti, jako kudy se jede/jde/pluje. Dokonce si jména lokalit ani nepíšu. O zpětném dohledávání v mapě nemluvě. Při mém způsobu života je to trestuhodně ostudné. Nicméně obecné informace tohoto typu lze najít v průvodci. Já nabízím nepřehled drobných nesouvislých detailů.
Po Praze, Nitře a Budapešti přichází Hodná holčička do Vídně, aby ji osídlila.
Niečo krásne sa končí és valami szép közd el...
Že prej je to svinstvo. Je z toho rakovina a když se přestane, naroděj se paterčata a vůbec.
"Ani se nezouvej – teď tady byla listonoška – má pro tebe dopis do vlastních rukou. tak ji jdi nahánět!!!" pravila babička, když jsem přijela domů na Velikonoce. Obdržela jsem ještě další instrukce ohledně strategii, již užívá pošťačka při obcházení sídliště. Nejnosnější byla tatínkova věta: "Listonošku je třeba honit po směru hodinových ručiček." Babička ještě nervózně pravila cosi o spěchu a o občance. Shodila jsem ze zad batoh a vytazila k výtahu. Když jsem se postavila do rohu našeho čtvercového sídlištního nádvoří a takticky obracela oči střídavě napravo a nalevo, bylo mi jasné, že už jsem zase doma.
..ale úplně všude. A přitom správná hodná holčička si po sobě hezky uklízí...
Naše rodina sme samý intoši. Ale jako fakt!!