Modrý sešit
Abych vás ještě napnula v čekání na pointu delegátského příběhu, rozhodla jsem nejprve publikovat jedno ze svých raných děl. Při jedné z posledních návštěv v Č-icích, svého (v chronologickém pořadí) druhého domova, jsem totiž našla Knihu. Původně to byl takový ten megadiář, kde máte na každý den jeden list. Pocházel někdy z doby, kdy ho mohl v zaměstnání nafasovat jeden z mých prarodičů (z otcovy strany). Diář jsem našla ve skříni plné kancelářských potřeb a učinila ho svou Knihou. Jednoduše tak, že jsem na něj nalepila štítek s nápisem Básně domácnost. Básně proto, že jsem ve starším školním věku toužila dát průchod svým nahromaděným emocím rýmovanou cestou, a domácnost proto, že jsem si tam jednou psala, co se má všechno udělat, když babička odjela na víkend pryč a zanechala v Č-icích jen mě, tatínka a bratra. V sešitě se nacházela ještě jedna podkapitola, a sice Reklamní slogany, která byla neobsáhlá a i na můj tehdejší věk (12) co do kvality nic moc.
Jistě chápete, že najít Knihu je nevšední nostalgický zážitek, asi jako když na facebooku narazíte na svou první lásku z tanečních. (Jasně, že sem si ho, holky, nepřidala, by to přece bylo trapný, né? Dyť si mě už určitě nepamatuje... I když mu to teda jako furt sekne. (pubertální uchichtnutí))
Ale zpět k tématu. Sešit Básně domácnost fungoval tak, že když jsem chtěla složit báseň, otevřela jsem prostě na nějaké stránce a tam jsem začala psát. Pak jsem na předsádku zanesla datum, které bylo na stránce, na níž se báseň ocitla, a název díla. Například:
16. březen
Makový skřítek
Na poli makovém
v hrnci tlakovém
bydlel tam takový
skříteček makový.
Měl tam stoleček a židle,
o stěnu opřel si i vidle.
Měl dokonce dva sporáky
a v poličce cínové vojáky.
měl tam také křesla
a lodičku a vesla.
Zajímavý tvor to byl,
ten skřítek, co v papiňáku žil.
A proč pak ten skříteček
měl takový domeček?
Asi proto, že byl rád,
že v domečku nemá hlad.
Neopustí nikdy hrnec tlakový
tenhle skřítek makový.
Jednou vám třeba napíšu, jak jsem začala psát detektivku.